Zatímco některé minulé knižní veletrhy na pražském Výstavišti byly pro příznivce detektivek poměrně chudé, letos tomu bylo naopak. Jedním z témat knižního svátku, který proběhl mezi 12. a 15. květnem, bylo „Fenomén krimi“. V rámci toho se uskutečnila v sobotu 14. 5. odpoledne další z besed s českými autory detektivního žánru, na které se divákům představili Jiří Walker Procházka, Klára Smolíková, Štěpán Kopřiva a Pavel Renčín.
Jiří W. Procházka, Michal Sýkora
Tato jména jsou velmi dobře známá fanouškům žánrů sci-fi a fantasy, a tak by se někdo mohl divit, že jsou spojována s detektivkami. Ale příznivci a znalci „kriminálek“ už jistě vědí, že průnik těchto (a dalších) autorů do detektivního žánru je v poslední době stále častější. A je také úspěšný. Diskuze na besedě byla zaměřená především na vzájemné propojení všech tří žánrů, mezi nimiž jsou často velmi tenké hranice. V povídání došlo i na důležitost prostředí, ve kterých se knihy odehrávají, čímž bylo zahrnuto i jedno z dalších témat veletrhu – „Město jako literární kulisa“.
Padesátiminutové setkání se čtenáři mělo ještě jednoho nečekaného hosta. Na své kolegy se přišel podívat další autor detektivek – Michal Sýkora, který byl hostem dopolední besedy. Pokud předpokládal, že teď bude vše pouze sledovat z druhé řady, mýlil se. Jiří W. Procházka, který se na besedě ujal role moderátora, ho vzápětí vyzval, aby si šel sednout k nim na pódium, protože mezi ně určitě patří.
Jiří W. Procházka poté svým typickým svérázným humorem představil své kolegy a hned jim položil první otázku. Ta se asi objevila v hlavách leckterého čtenáře detektivek – proč právě oni se pustili do tohoto žánru. Jako první si vzala slovo Klára Smolíková. Spisovatelka, scénáristka a také lektorka je nejen manželkou Jiřího, ale také s ním píše knihy (Mrtvá šelma) a společně pořádají různé osvětové akce zaměřené na knihy. Podle byla impulzem k detektivce především snaha čtenáře vzdělávat. Je přesvědčená, že taková mrtvola pověšená v muzeu je určitě pro řadu lidí dobrá motivace k tomu, aby ono muzeum navštívili (nájezdy čtenářů na místa po celém světě, kde se odehrávají slavné thrillery nebo detektivky, jí dávají zapravdu – pozn. red.).
Michal Sýkora, Klára Smolíková, Štěpán Kopřiva, Pavel Renčín
Oproti tomu Štěpán Kopřiva suše dodává, že ho k tomu donutila peněžní nouze, protože finanční úřad po něm neustále něco chce. Autor úspěšné Rychlopalby už pracuje na druhém dílu s názvem Rychlokurz a údajně má v plánu i třetí díl s názvem Rychločtenář. Prolínání sci-fi, fantasy a detektivky jej nijak neudivuje. Soudí, že málokterý příběh lze zařadit pouze do jednoho žánru.
Pro Pavla Renčína, autora syrové a brutální Vězněné (čerstvě ověnčené cenou z veletrhu za nejlepší román fantasy a hororu), motivací finanční nouze nebyla. O to těžší pro něj bylo psát, protože ho k tomu de facto nic nenutilo… Ke škatulkování žánru dodává, že je důležité, aby příběh neztratil tempo. A když je to dobrý příběh, není vymezení stylu nijak důležité (Vězněná je toho dobrým příkladem – můžeme v ní najít thriller, horor, fantasy, ale i trochu literatury faktu – pozn. red.). Ke svému přechodu z fantasy do současného světa mladý autor říká, že nejhorší monstra jsou stejně lidé…
Michal Sýkora je obdivovatel anglického spisovatele Colina Dextera a k detektivkám se uchýlil díky svému zájmu o tzv. „britskou univerzitní detektivku“. Což je něco, co podle něj u nás zatím chybí, a tak se snaží prázdná místa zaplňovat. Možná právě proto zasadil děj románu Modré stíny do olomoucké univerzity. S úsměvem dodává, že ho tam za to nemají moc rádi, protože jednak tam umístil mrtvolu, a pak tam prý ještě zavlekl filmaře během natáčení televizní podoby knihy.
Prostředí hraje u přítomných autorů velkou roli, na tom se všichni shodli. Michal Sýkora vyjádřil přesvědčení, že už snad naštěstí konečně odzvonilo některým českým detektivkám, které se odehrávaly na neurčitém místě a v neurčitém čase. Čtenář tak byl ochuzen o genius loci, což je podle Sýkory škoda.
Štěpán Kopřiva, Pavel Renčín
Z chystané detektivní série spisovatelské dvojice Smolíková – Procházka je zatím na světě pouze zmíněná Mrtvá šelma, která se odehrává v jihočeském Táboře. Už se pracuje na dalších titulech, které se budou odehrávat v Kutné Hoře, Prachovských skalách nebo v Třebíči. Oba manželé shodně potvrzují, že volili místa, která dobře znají – Klára Smolíková žila v Táboře patnáct let, rodák z Kutné Hory Jiří W. Procházka zase maturoval na tamním gymnáziu. Jak je vidět, autoři málokdy volí prostředí náhodně, naopak dávají přednost tomu, které dobře znají a k němuž je váže určitý vztah.
Stejné je to i u Pavla Renčína, jemuž učarovala Šumava, kde se Vězněná odehrává. Při hledání materiálů pro svou knihu, vycházející ze skutečné události, narážel na další a další příběhy, které se k Šumavě váží. Leckteré byly poměrně drsné či strašidelné (např. z období druhé světové války nebo těsně po ní), pár z nich se dostalo i do Vězněné (například „tanec vojáků s mrtvolami“ – pozn. red.). Sám autor k tomu dodává, že Šumava stále dokáže být tajemným místem. Když tam jedete coby turista na kole, tak to prý nejspíš nepocítíte, ale když se tam ocitnete někdy za bouře, je to něco jiného.
Štěpán Kopřiva nechtěl umisťovat děj Rychlopalby do pražských lokalit nechvalně proslulých vysokou kriminalitou, jako je například Václavské náměstí nebo Smíchov. Namísto toho dal přednost Libni a Vysočanům. Děj jeho černohumorného thrilleru se tak podle autora odehrává na obyčejných místech, která neoplývají žádnou extra architekturou a kde je stále cítit onen duch periferie.
Při psaní sci-fi musí nejprve autor vytvořit svět pro svůj příběh. V detektivkách může využít nabízející se reálné prostředí, které románu ještě více přidá na autentičnosti. Pro některého autora fantasy však může být horší zvyknout si na reálné postavy z masa a kostí. Toho si je vědom Pavel Renčín. Uznává, že na rozdíl od fantasy je detektivka exaktní žánr a jde v něm ohledně věrohodnosti o jistou smlouvu se čtenářem. Štěpán Kopřiva přiznává, že s tím zpočátku trochu problém měl. Literární minulost autora sci-fi občas začala trochu probublávat ven, a tak se musel více zaměřit na souvislosti. Zastává názor, že čtenář musí mít stejnou šanci odhalit pachatele, jakou má detektiv. Pokud tomu tak není, nejde o detektivku, ale o thriller.
Michal Sýkora, Klára Smolíková
Jiří W. Procházka přiznal, že v jejich Mrtvá šelmě dali všem záporným postavám zprvu reálná jména, kladnými postavami byla pouze dvojice vyšetřovatelů, tedy on a Klára Smolíková. Další kladné postavy pak už nechali jen mezi Vietnamci a Romy. Samozřejmě museli nakonec všechna jména v textovém editoru změnit pomocí funkce „Najít a nahradit“, ale díky skloňování se občas stalo, že nějaké reálné jméno v textu zůstalo. Pak musel zasáhnout redaktor.
Michal Sýkora dokonce v jedné knize popsal kauzu, ke které došlo o tři roky později. Autor soudí, že příběh zasazený do reálného prostředí má na čtenáře hypnotický efekt, protože čtenář leckdy předpokládá, že se v daném místě skutečně popsaná událost stala a často tam neváhá vyrazit a poptávat se. Někdy dokonce ani nevěří tomu, že jde o fikci.
Psaní detektivek se většinou neobejde bez nějakého poradce z řad policie. Jiří W. Procházka souhlasí s tím, že je to pro věrohodnost příběhu nutné. Jeho kolega Štěpán Kopřiva se také zajímal o vnitřní systém policie, ale snažil se, aby popis práce policistů nebyl zdlouhavý. Je toho názoru, že žádný popis čehokoliv by neměl být delší než tři věty.
Nakonec si nechám zmínku o akci, která na prostředí vyloženě sází. Štěpán Kopřiva, Michal Sýkora a Jiří W. Procházka se zúčastní projektu nazvaného Prague Noir, což bude česká verze obdobného projektu, který už ve světě proběhl (Boston Noir atd.). Kniha „temných“ povídek by měla vyjít na konci tohoto roku, přičemž každý ze zmíněné trojice autorů zasadí svůj příběh do nějaké pražské lokality. Jiří W. Procházka si vybral prostředí Matějské pouti (na to se obzvlášť těším – viz naše recenze thrilleru Wonderland – Země divů od Jennifer Hillier – pozn. red.), Štěpán Kopřiva zase vietnamskou výrobnu marihuany (to také bude jistě hodně zajímavé – pozn. red.).
To, že se budou čeští autoři podílet na tomto světovém projektu, znamená také přeložení jejich příběhů do cizích jazyků. V době, kdy česká detektivka zažívá opravdový boom, je tento malý úspěch české detektivky dalším krokem k ještě větší čtenářské oblibě. Takový počin rozhodně budeme rádi sledovat a průběžně vás o něm informovat.
