Literární alchymie - 24.7.2016

J. W. Procházka:
Vykašlat se na propagaci svých knih je literární sebevražda 

Spisovatel Jiří Walker Procházka     Spisovatele Jiřího Walkera Procházku často potkáte na conech a dalších literárních akcích.

 Jestli toho někdo o psaní a vydávání knih ví opravdu hodně, tak je to Jiří Walker Procházka. Jeho literární kariéra začala v roce 1991, kdy vydal jeden z prvních  českých fantasy románů. Od té doby pravidelně publikuje a před třemi lety založil vydavatelství audioknih. V poslední době je o něm slyšet hlavně v souvislosti s jeho novou detektivkou Mrtvá šelma.

V rozhovoru se kromě jiného také dozvíte:

................jaké je to být spisovatelem na volné noze,

................jak vytvořit úspěšný program pro knihovny,

................na jaké tři rady by neměli začínající autoři zapomínat.

 

 

  • Jsi zavedený autor sci-fi a fantasy. Proč jsi najednou začal psát detektivky?

Stojí za tím dvě věci. Už třicet let nadšeně a i docela úspěšně píšu fantastiku. Ne že by nastala únava materiálu, ale vždy jsem ve svých knihách využíval různá pátrání a špionáž. Mám totiž moc rád detektivky Raymonda Chandlera nebo příběhy s Sherlockem Holmesem. Takže jsem se jen lehce přenesl do jiného žánru, ale velký skok to pro mě není.

Tím druhým impulzem byla moje současná žena Klára Smolíková. Přátelé nás spojili na facebooku a původně jsme si dělali navzájem betačtenáře. Klára píše knihy pro děti a já sci-fi. Časem jsme chtěli napsat něco společného, ale žánr toho druhého ani jednomu z nás úplně nevyhovoval. Proto jsme se nakonec shodli detektivce, kterou máme rádi oba. Tak vznikl plán napsat sérii Souřadnice zločinu, která bude odehrávat v současných muzeích a galeriích v menších českých městech.

  • S psaním máš dost zkušeností, ale detektivka je ještě něco trochu jiného. Bylo to náročné?

Šíleně náročné. V Mrtvé šelmě se střídají kapitoly, které vypráví v ich formě (pozn. v první osobě) kurátorka Weissová a bývalý policista Štolba. Mají velmi odlišné postoje k životu, ale zároveň k sobě musí jejich vyprávění určitým způsobem sedět. Právě to bylo nejnáročnější. Kdybychom totiž každý napsali své kapitoly a pak je jen dali dohromady, vznikla by z toho pořádná splácanina. Dva roky jsme psali příběh a dalšího tři čtvrtě roku jsme ladili dialogy a vše ostatní.

  • Takže jste každý museli trochu obrousit svůj svébytný literární styl?

Ano, já jsem musel omezit šíleně akční věci, které píšu do sci-fi, a Klárka zase ubrala na líčení historických zajímavostí a podobně. Potřebovali jsme celý text uhladit, aby k sobě jednotlivé části lépe seděly.

  • Ani jeden jste předtím detektivky nepsal. Jak jste sehnali nakladatele?

Vydavatelé nás už znají, proto to nebylo tak těžké. Oslovili jsme Albatros, u kterého žena vydává dětské knihy. A programová rada naše regionální detektivky schválila. Další díl bude z Kutné Hory, ze které pocházím, a ty následující pak z Jičína a Třebíče. Při naší rychlosti psaní máme tedy plány na dalších osm let.

  • Co se vám líbí na konceptu regionálních detektivek?

To, že si lidé uvědomí, že nemusí jezdit jen do velkoměst za největšími památkami. A díky knize můžou zjistit, že je kolem spousta menších měst, která stojí za vidění. Knihy podporují takzvanou literární turistiku. Lidé jezdí do Tábora, chodí po městě a navštěvují místa, která se objevila v Mrtvé šelmě. Pak nám posílají fotky na facebook. Sám to znám. Když jsem byl před lety v Saint-Tropez, taky jsem se chtěl jít podívat k četnické stanici.

CD Mrtvá šelma

Do Mrtvé šelmy se tak zaposloucháte, že vyžehlíte kupu prádla, ani nevíte jak. ;)

  • Ze spisovatele vydavatelem audioknih

  • Mrtvou šelmu jsi vydal i jako audioknihu ve svém vydavatelství Walker & Volf. V roce 2013 jsi firmu založil se svým kamarádem Radkem Volfem. Jak si zatím stojíte?

Než jsme se do projektu pustili, lidé nás varovali, že audio knihy tvoří jen 1 – 5 % knižního trhu. Ale my jsme tom nikdy nezamýšleli zbohatnout. Soustředíme se na české audioknihy žánrových autorů – sci-fi, fantasy, horor a detektivky. Ostatní česká audinakladatelství se zaměřují spíš na zahraniční megahity. Ale i v této konkurenci se nám daří držet prodeje na obvyklých číslech v branži. To přisuzuji hlavně spolupráci s profesionály jako je Otakar Brousek mladší, Jiří Klem a další, kteří nám audioknihy namlouvají. Přesná čísla říkat nebudu, ale pomalu rosteme. Plánujeme teď víc vydávat i díla zahraničních sci-fi klasiků.

  • Z pozice spisovatele ses tedy přesunul na vydavatelskou židli. Uvědomil sis díky tomu něco?

Píšu třicet let a svět nakladatelství dobře znám. Ale stále víc uvědomuji, že v době mírného ústupu čtenářství, nestačí knihu jen tak pustit na trh. Je potřeba dělat podpůrné akce, besedy a přednášky. Je to dost náročné, ale baví mě to.

  • Je tedy obtížné audioknihu prodat?

Ano. Je těžké vůbec docílit toho, aby si lidé titulu v záplavě ostatních všimli. Často zaznamenají jen knihy, které mají své filmové adaptace. Přitom v Česku je v žánru fantastiky minimálně 5 – 10 autorů na minimálně evropské, možná i světové úrovni. Čtenářství sice mírně upadá, ale na druhou stranu je třeba říct, že v otázce čtenosti se držíme na šestém nebo sedmém místě v Evropě. Takže jsme na tom pořád dost dobře. Jsme například jedna z mála zemí na světě, kde vychází dvě periodika o sci-fi a fantasy – Pevnost a XB-1.

  • Opravdu?

Ano, třeba Francouzi a Portugalci nemají vůbec žádný magazín. V Polsku je jeden, v Maďarsku taky, ale ten neplatí za práva. My jsme totální rarita. Dva časopisy mají i v Americe, ale při přepočtu na obyvatele je to nesrovnatelné. (Pozn. autorky: Počty zahraničních časopisů se mi nepodařilo ověřit.)

  • Podle čeho vybíráte knihy, které vydáváte?

Snažím se vybírat vždycky takové knihy, které by mohly oslovit širší publikum. Ale je to jako v každém knižním podnikání -  podaří se vám vydat 30 % audioknih, které jsou úspěšné, a u zbytku jste rádi, když si na sebe pomalu vydělají.

  • Posílají vám začínající autoři často své texty s žádostí o vydání?

Ano. Ale abychom přežili, snažíme se vydávat spisovatele, kteří už své knihy publikovali v zajímavém nákladu. I když několikrát jsme vydali i začínají autory. Pokud knihu mluví známý narátor, může mít audiokniha štěstí a uchytí se. Jestli to štěstí nemá, tak knihu jako vydavatel sponzorujete.

  • Jaký může čekat spisovatel za audioknihu honorář?

Dáváme stejná procenta jako knižní vydavatelé. To, kolik si autor vydělá, záleží na počtu prodaných kusů. Je také potřeba vzít v úvahu, že i když je kniha úspěšná a prodá se jí deset tisíc výtisků, tak audioknih se nikdy tolik neprodá. Zatím.

  • Musí mít audiokniha knižní předlohu?

Neznám příběh, který by vyšel bez knižní předlohy. Obvykle vyjde kniha a třeba půl roku poté audiokniha. Nebo vyjdou obě zároveň i s e-knihou. Tak to bylo i v případě Mrtvé šelmy. Vydání v různých formách se vzájemně nekanibalizují, ale podporují. Každé má totiž jinou cílovou skupinu.

knihy Jiří Walker Procházka

Dvě Procházkovy knihy ze série Agent JFK.

Předčítat na besedě hodinu z knihy? Pro školáky nuda

Často také pořádáš besedy v knihovnách a ve školách. Kolik takových programů míváš měsíčně?

Mezi 5 – 15 besedami. Většinou jezdíme společně s mojí ženou Klárkou a každý máme v místě své vlastní workshopy.

V nabídce máš několik tematických programů. O které je největší zájem?

Z 80 % vede workshop o historii komiksu. Potom je pořad o sci-fi a fantasy. Ten zbytek tvoří programy o audioknihách nebo detektivkách.

Tvoje pořady i programy tvojí ženy jsou úspěšné a knihovny si vás zvou opakovaně. Jak by měl vypadat takový dobrý program?

Důležité je dostat publikum svým pohybovým nebo hlasovým projevem. Já třeba pochoduji přesně jako ve známé scéně z filmu Marečku, podejte mi pero. Knihovníci nám pak říkají, že se pohybujeme na úrovni herců. Takže vlastně hodinu a půl předvádíme takové představení, což je dost náročné. Mnoho jiných autorů si do školy vezme svoji knížku, hodinu z ní předčítají a pak mají dojem, že někomu něco předali. Tak to opravdu nefunguje. Já například o svých knihách skoro vůbec nemluvím.

Mají tedy vůbec besedy vliv na propagaci tvých knih?

Určitě ano. Když pak jdou školáci do knihovny, vypůjčí si třeba právě sci-fi. A ještě třikrát větší efekt je u knih mé ženy, která píše populárně naučné knihy třeba o husitech a starých řemeslech.

Jaké má tohle ježdění po besedách nevýhody?

Někdy máš po sobě dva až tři devadesátiminutové programy, při kterých hraješ představení plné pohybu. Lidi nám říkají, že tím úplně žijeme. To ano, ale když se pak vrátíme do penzionu, ve kterém přespáváme, tak si dáme večeři a kafe a padneme za vlast.

Nebo někdy jedeme ráno z Prahy čtyři hodiny do Břeclavi a večer nazpět. Je to dost vyčerpávající. Ale když se vám podaří zaujmout publikum, stojí to za to. To ostatně už dávno ví všichni herci a hudebníci.

Nemáte nějaká vzdálenostní omezení, když jezdíte na besedy?

Ne, jezdíme všude. Už jsme byli kousek od polských nebo slovenských hranic a i u Aše. Naštěstí je naše republika docela malá a dá se přejet za šest hodin. Ale někdy vyjíždíme ve čtyři nebo v šest ráno a vracíme se ve dvanáct v noci. Proto, když jdeme někam dál, snažíme se tam domluvit víc akcí, abychom se mohli v regionu zdržet třeba tři dny.

Pokud má někdo vymyšlený skvělý program pro knihovny, jak by měl zařídit, aby se o něm dozvěděly?

Jako my. Půl roku, rok je aktivně oslovovat a nabízet programy. Není automatické, že vás pozvou. Právě naopak – je to mravenčí práce. Za pár let si zvyknou, a když ví, že měl program úspěch, pozvou vás znovu.

Teď jsi na volné noze a živíš se jako spisovatel, audiovydavatel a lektor. Jaké to je?

Je to honička. V práci nejste čtyřicet hodin týdně, ale osmdesát. Ale moc mě to baví. Nemám žádný typický den. Někdy jsem pryč na besedách, jindy píšu. A taky nesmím zapomínat na samotné zařizování besed, které sebere hodně času.

kniha Procházka

Akční styl Procházkovi sedí.

Tvůrčí psaní v době před revolucí

Kromě programů se sci-fi nebo komiksovou tématikou, nabízíš knihovnám a školám i workshopy tvůrčího psaní. Co bys poradil začínajícím autorům?

Aby byli pokorní, sebekritičtí a měli úctu ke čtenáři.

Co si můžu představit pod úctou ke čtenáři?

Že spisovatel by neměl dělat ze svého čtenáře blbce, neměl by ho poučovat a unavovat svým rádoby uměním nebo znalostmi.

Co tobě pomohlo v literárních začátcích?

Tehdy nebyly žádné workshopy a ani internet, kde by se daly dohledat informace. Takže jsem samouk. Hodně mi pomáhal Ondřej Neff, který je takový můj spisovatelský guru. Na základě účasti v literární soutěži jsem mu padl do oka a pak jsem s ním konzultoval další texty. Právě on měl největší vliv na moje psaní.

Co bys poradil začínajícím autorům, kteří chtějí prorazit?

Aby se zúčastňovali jakýchkoliv literárních soutěží. Právě podle nich si nakladatelství a literární časopisy vybírají nové autory. V některých soutěžích dostanou i zpětnou vazbu, ze které se můžou poučit. Z připomínek porotců také pochopí, že jejich text není geniální a že se dá upravovat. Právě to učí autora pokoře, o které jsem už mluvil.

Když se autorovi podaří prorazit a vydat knihu, jak ji nejlépe propagovat?

Kdybych to věděl, tak můžu mít mediální agenturu (smích). Dobrá je propagace na sociálních sítích. Nebo může autor zkusit kontaktovat novináře, ale to je těžká věc. Zvlášť mainstreamová média se o žánrovou literaturu nezajímají. V televizi mají literární pořady sledovanost kolem 1 – 2 %. Autor by měl jednoduše dělat to, co dělá každý člověk, který propaguje svoji práci. Ať už je to spisovatel, nebo zedník. Když se autor o svoji knihu dál nestará, je to z 90 % ztracený případ. Při počtu vydaných knih je to literární sebevražda.

Blížíme se už ke konci rozhovoru, tak jen poslední otázka. Jaké máš plány do budoucna?

Prioritou je dopsání druhé dílu série Souřadnice zločinu s názvem Stříbrná iniciála. Dál mě čekají povídky do sborníku detektivek a rád bych dopsal třetí díl Kena Wooda. To ostatně slibuji už deset let. A taky bych se rád dostal k volnému pokračování Hvězdných honáků.

Série JFK

Agent JFK má aktuálně už 36 dílů.

Medailon: Jiří Walker Procházka

Spisovatel Jiří Walker Procházka

  • Narodil se 18. srpna 1959, žije v Praze.
  • Pracoval jako programátor, tiskařský dělník, zásobovač a ajťák.
  • Jeho první román Ken Wood a meč krále D´Sala vyšel v roce 1991. Je považovaný za jeden z prvních českých fantasy románů.
  • Je autorem 12 knih a mnoha povídek. Mezi známé tituly z oblasti sci-fi a fantasy patří například Hvězdní honáci. Je držitelem několika literárních ocenění.
  • Spolu s Miroslavem Žambochem je spoluzakladatelem knižní série Agent JFK.
  • V roce 2013 s Radkem Volfem založil audiovydavatelství Walker & Volf.
  • Nyní je na volné noze jako spisovatel, audiovydavatel a lektor.
  • Se svojí ženou napsal detektivku Mrtvá šelma, která vyšla v roce 2015.

Nečekané přínosy audioknih

O tom, proč poslouchat audioknihy, už bylo řečeno hodně. Ale na jeden důležitý důvod se často zapomíná. Dobrá audiokniha dokáže způsobit, že se celý den v práci těšíte, až přijdete domů a začnete žehlit. A to i přes to, že jindy žehlení týden odkládáte. :D A to je dost dobrý výkon!

Alespoň u mě to tak funguje a u audioknih se mi dobře uklízí a vaří.  Pokud také potřebujete vyžehlit kupu prádla a  uvažujete o této audioknižní metodě,Mrtvá šelma je určitě dobrá volba.

Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře

Další díl série Souřadnice zločinu se bude odehrávat v Kutné Hoře. Loni jsem tam byla na výletě a město rozhodně stojí za vidění.

Kontakt

Kontaktujte mě na jirka.walker28@gmail.com.